Archiv příspěvků a článků (2005 - 2006)


Nevycválaný socan a vycválaný primátor
 
    Koalici se v pondělí v Neštěmicích něco nepovedlo. Kdo za to může? Dle vyjádření primátora Kubaty pochopitelně ne ODS a ČSSD, ale zlovolní opozičníci, zejména pak ti za SZSP, kterým, ústy primátora, jde jen o posty.
   Jaká je však skutečnost? Paní Válková nekandidovala, neboť nechtěla, aby se z Neštěmic stal, jejím zvolením, obvod třetí kategorie. Ani žádný další kandidát do rady městského obvodu za Sdružení nekandidoval. Ostatně, pokud je současné složení neštěmické rady pro členy koalice nepřijatelné, měla paní Wagnerová na svou funkci okamžitě rezignovat. Ale ono to tak žhavé nebude, důležitější je znalost vaření kávy a ochota dělat to, co jí poručí místní bossové ODS. Vše ostatní se trestá nezařazením na kandidátku nebo vyloučením  ze strany. Vždyť nátlakové akce některým členům ODS nejsou vůbec cizí, viz. vyjádření pana radního Jirkovského (ČT 1, pořad Regiony 20.11.2006): „Dělaly se tady velké, různé nátlaky“.
   Je také možné, že ODS až tak komunista v radě nevadí, jinak by přece koalice do předsednictví v obou výborech zastupitelstva města nezvolila pouze členy KSČM. Sám primátor Kubata zřejmě také až tak daleko ke komunistům nemá. Pro časopis Týden (47/2004) přiznal: „Nechci se vytahovat. Asi bych se po škole nebránil kariéře, ani kdyby režim vydržel. Možná bych podepsal i členství v KSČ“.
   A poslední připomínka k primátorovi. Před volbami se vychloubal, že ho slušnému chování a vystupování učil pan Ladislav Špaček, který mu mimo jiné vysvětlil, že košile musí vyčnívat z rukávu saka. Třikrát škoda, že nebyl čas i na další kapitoly, protože říkat v mediích koaličnímu partnerovi a panu místostarostovi Kováčovi „nevycválanej socane“ je prostě nevycválané.
21. listopadu 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

        Paroubek se stále „názorově vyvíjí“
 
    Jiří Paroubek začal kritizovat nový bodový systém na silnicích poté, co vyšly najevo jeho věcné nedostatky i názory řidičů masivně kritizujících přílišnou tvrdost této právní normy.
   Premiérův obrat o 180 stupňů (zákon navržený lidovci prosadila vláda ČSSD) není v našem případě to nejhorší. Jednoznačně nejhorší je skutečnost, že polovina lidí v této zemi se nad náhlou změnou názoru nepozastaví a Paroubkovu návnadu opět sní i s navijákem. Musel bych se totiž tvářit jako pokrytec, kdybych řekl, že struktura Paroubkova voličstva je ve své většině vybavena nadprůměrným vzděláním a schopností bystře uvažovat.
   Noční můra české inteligence Jiří Paroubek se ostře obul do zákona, který jako premiér spolunavrhoval i spoluschvaloval. Pro pořádek si připomeňme, že ve sněmovně podpořilo bodový systém 117 poslanců z řad ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a US-DEU. Premiérova argumentace, že zákon veřejně nekritizoval, neboť mu v televizních debatách nebyl partnerem nikdo z lidovců, je jednou z nejtrapnějších politických výmluv posledních let.
   Paroubkovy názorové kotrmelce, kterými často účelově reaguje na výsledky veřejného mínění, není třeba blíže představovat. Z čistě politického hlediska jde o důkaz nevyhraněnosti základních cílů a koncepční prázdnotu. Z hlediska politického marketingu, jenž u Paroubka vždy přesáhl pro něj imaginární hodnotu morálky, se jedná o obyčejný kalkul spoléhající na nízkou informovanost veřejnosti o věci samotné a neschopnost uvažovat bez stranické nápovědy. Ideologickému hledisku bujícího socialismu bodový systém ve své nekonečné „buzeraci“ za banality plně vyhovuje, takže není nezbytné za vším vidět jen lidovce a jejich geneticky stálou touhu trestat.
   Několik desítek hodin poté, co premiér zkritizoval „svůj“ bodový systém, nám statistiky ukázaly, že na českých silnicích umírá jen zlomek lidí ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Pro Paroubka to není dobrá zpráva – bude si muset vybrat mezi setrváním na své poslední názorové verzi o špatnosti systému či další změnou již změněného stanoviska. Pozůstalých po 1300 obětech silničních neštěstí ročně je však pořád podstatně méně, než řidičů nadávajících na nový zákon a bodový systém se může stát ústředním politickým tématem předčasných voleb.
15. července 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Proč potřebujeme osobnosti?
 
    Ústí nad Labem je od listopadu 1989 velice skoupé na udělování čestných občanství lidem, kteří se výrazně zasloužili o jeho rozvoj nebo jej výrazně zviditelnili doma či v zahraničí. Naše porevoluční osobnosti se dají spočítat na prstech jedné ruky a já jsem si nedávno řekl, že bychom to měli změnit. Také proto jsem navrhl Radě města, aby doporučila zastupitelům udělil titul „Čestný občan města Ústí nad Labem“ válečným letcům RAF Otto Hanzlíčkovi a Paulu Friedländerovi.
   Skutečné osobnosti z našeho veřejného života mizí. Pojem „osobnost“ nahradilo bulvární slovo „celebrita“, kterou se u nás v posledních letech většinou stává extrovertní člověk s podprůměrnou inteligencí, co nic neumí, ale má výrazné sklony k exhibicionismu. Jelikož třeba nositelé Nobelovy ceny či další skutečné osobnosti nezazpívaly (nebo nezavyly) v komerční televizi v nejsledovanějším čase nebo se ve vile nesvlékly do naha, lidé je obvykle neznají. Není ale pravda, že tyto lidi ignorujeme – nelze přehlížet toho, koho vlastně neznáme…
   Jelikož je mediální vyzdvihování prosťáčků v celebrity prakticky neřešitelným problémem (nepřemluvíte přece Blesk, aby místo Tonyho umístil na první stranu Jaroslava Heyrovského), je zapotřebí zdůraznit přítomnost vzdělaných, schopných a pracovitých lidí jiným způsobem. Jedna z možných cest vede právě přes udělování čestných občanství, byť je tento způsob stále trochu spojen s oficialitami minulého režimu. Ve vyspělé Evropě je to však velice častým zvykem s nadprůměrnou publicitou a obrovským společenským významem.
   Ústí nad Labem má mnoho osobností. Je naší povinností je znovu objevit.
20.června 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Šup do postele, hlavně nemyslet
 
   ČSSD opustila osvědčený model rozlišování občanské společnosti na tuneláře a oběti. Jako první politická strana v historii země vymyslela místo toho novou sociální klasifikaci podle nominální hodnoty lidského života. Řeč je samozřejmě o předvolebním slibu astronomického zvýšení porodného.
   Za prvorozeného Pepíčka jsme dostali šedesát tisíc korun, za Aničku už devadesát tisíc a Karlík má hodnotu sto dvacet. Pepíčka máme rádi stejně jako nový plazmový televizor.
   Razantní zvýšení porodného nepodnítí „tvůrčí část“ veřejnosti k vylepšení nepříznivé demografické situace. Starat se dobře o dítě až do dospělosti znamená vynaložit přeci jen mnohem více, než  inkasujeme od státu. Potenciální rodiče, kteří kromě soulože také myslí, budou s pořízením potomka váhat stejně, jako předtím. Nejvýraznějším efektem zvýšení porodného bude jen to, že sociálně slabí přesednou z žigulíků do fabií.
   Jako náměstek primátora, jenž má na starosti fungování sociálních ústavů, musím položit otázku, zda rodina, která se o svou ratolest stará tak skvěle, že skončí v dětském domově, bude muset porodné vrátit? Nebo jinak – budou zmíněné částky státem vyplaceny domovu alespoň dodatečně? Co dostane žena, která si odložené dítě adoptuje? ČSSD na to nemá a nebude mít odpověď.
   Koncepce nárůstu porodného s anatomickými parametry Věstonické Venuše (60-90-120) je společně s příslibem zvýšení sociálních dávek dalším krokem k budování beztřídního prostředí, v němž se práce nevyplácí. Cílem je unifikovaná a prostupná společnost plná dávek, v níž mají všichni stejné auto, stejný byt, stejný plat i vzdělání. Až sem doklopýtáme, začneme umírat hlady, neboť zjistíme, že už nezbyl nikdo, kdo by peníze na dávky vydělal.
   Šílený nápad socialistů ale zaveden nebude. Osloví totiž jen ty vrstvy společnosti, které místo volebních místností navštěvují restaurace páté cenové skupiny a děti nechávají žebrat u supermarketů. Sociální demokracie na tom volby nevyhraje. Prohlášení ČSSD, že část porodného může být vyplacena jako poukázka na vzdělání dítěte, je z hlediska sociability očekávané cílové skupiny úsměvná.
   Pravdu mají ti, co říkají, že sociální demokraté jsou na této planetě pouze na návštěvě. Některé věci prostě člověk nevymyslí.
29.března 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Re:  Rekonstrukce muzea není jen Collegium Bohemicum
/Odpověď na příspěvek p. Kubína v Ústeckém deníku/
 
    Nesouhlasím s názorem komunistického zastupitele Jaroslava Kubína vysloveném v Ústeckém deníku (22.února 2006), že rekonstrukce ústeckého muzea je nejkontroverznější stavbou v našem městě. Studium česko-německých vztahů bude totiž jen jednou z funkcí „nového“ muzea.
   Projekt rekonstrukce totiž nepředpokládá pouze zřízení instituce Collegium Bohemicum, ale vytváří prostor pro vznik dalších aktivit směřujících především k rozšíření služeb Ústečanům. Přinese i zkvalitnění zázemí pro náročnou muzejní činnost. Zde je třeba zmínit rozšíření sbírek, rozsáhlé prostory k výstavní činnosti, knihovnu, laboratoře, depozitáře, studovnu či prostory pro konání kongresů. Mezi zajímavé projekty v rámci rekonstrukce budovy by mohlo patřit např. i vybudování „indiánského“ muzea, o což projevuje trvalý zájem společnost Velká Amazonie. Zástupci Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu by nikdy nepodpořili projekt za 180 a více miliónů korun, jenž by byl úzce zaměřen pouze na vědeckou činnost v jedné specifické oblasti, v našem případě ve sféře vztahů Čechů a Němců.
   Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že zkoumání česko-německé minulosti na nejvyšší odborné úrovni neznamená vyvolávání starých strašáků ani povzbuzení sudetoněmeckých krajanských sdružení. Collegium Bohemicum bude naopak hledat to, co bylo v minulosti Čechům a Němcům společné a tím jistě přispěje k dobrým vztahům mezi oběma národy.
23.února 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Vítejte v Evropské unii
 
            V červenci 2006 jsem se s rodinou vracel z dovolené v Tunisku. Let probíhal bezproblémově, ale asi 30 minut před přistáním začaly letušky něco rozdávat. Byly to informační letáky Evropské unie s tímto obsahem:
          „Vážení návštěvníci a obyvatelé členských zemí EU, dovolujeme si Vás upozornit na novou Směrnici EU č.2006/66/EC, dle které je ve společném prostoru zemí EU zakázáno:
 
1.)     kritizovat jakékoliv rozhodnutí orgánů EU (zákaz platí jen pro nově přijaté státy a jejich občany)
2.)     kritizovat rozdělování financí pro jednotlivé členské státy (zákaz platí opět jen pro nově přijaté státy a jejich občany)
3.)     vyprávět a naslouchat vtipům o Romech (opatření platí zejména pro ministerské předsedy jednotlivých států)
4.)     kritizovat jakkoliv multikulturní společnost
5.)     kritizovat registrovaná partnerství homosexuálů a zejména jim danou legislativní možnost vychovávat děti
6.)     kritizovat sociální systémy jednotlivých členských zemí
7.)     karikaturovat islámského proroka Mohameda
8.)     poukazovat na případné neplnění dohod v oblasti životního prostředí
9.)    kritizovat dostupnost měkkých drog (opatření platí zejména pro oblast Beneluxu)
10.) dávat rovnítko mezi komunismus a fašismus
11.) poukazovat na ekonomickou spolupráci zemí EU a Čínské lidové republiky
12.) kritizovat vývoz západní demokracie mimo prostor EU
13.) kritizovat vojenské zásahy mimo prostor Euroatlantické aliance
14.) napadat možné neplnění kvót na rybolov
 
            Rozhodnutí příslušného soudu o odsouzení bude učiněno bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od obdržení upozornění informační službou libovolného členského státu Evropské unie s tím, že:
U bodů 1.) a 2.) rozhoduje Evropský soudní dvůr. Po vynesení rozsudku musí 51 % občanů daného státu podepsat omluvnou petici, jinak se na příslušný stát uvalují ekonomické sankce EU.
U bodu  3.) rozhoduje Soudní dvůr Romské iniciativy, přičemž ministerský předseda  po vyslechnutí vtipu o Romech opouští svůj úřad okamžitě, a to bez předchozího soudního rozhodnutí.
U bodů 4.), 5.), 6.) rozhoduje Evropský soudní dvůr. Po dobu výkonu trestu pobírá odsouzený a jeho rodinní příslušníci maximální částku 1 €/den.
U bodu 7.) rozhoduje Evropský soud pro lidská práva. Po vynesení rozsudku následuje kamenování a bičování odsouzeného a to za předříkávání vybraných statí Koránu.
U bodu 8.) rozhoduje pobočka Evropského soudního dvora daného státu.  Odsouzený vykoná trest v některé z jaderných elektráren, příp. chemických továren zemí žádajících o vstup do EU.
U bodu 9.) rozhodují mimoevropské pobočky Evropského soudního dvora v Kábulu či Bogotě (dle příslušné distribuční cesty). Dle mezinárodních dohod výkon trestu proběhne v káznicích Thajského království.
U bodu 10.) rozhoduje pobočka Evropského soudního dvora v Praze. Odsouzený nastoupí výkon trestu v některém zemědělském družstvu v České republice a bude pomáhat při sběru a konzervování třešní.
U bodu 11.) rozhoduje Ekonomický soudní tribunál v Davosu. Odsouzený nastoupí výkon trestu v některém pracovním táboře v Čínské lidové republice, v případě závažného porušení zákona pak v uhelných dolech v téže zemi.
U bodu 12.) a 13.) rozhoduje Společný vojenský soud NATO a EU na Guantanamu na Kubě. Odsouzený vykoná trest na některém z tajných středisek NATO v nově přistoupivších státech EU.
U bodu 14.) rozhoduje Soud pro rybolov v Reykjaviku. Trest vykoná odsouzený na rybích farmám na Faerských ostrovech, přičemž hlavní náplní práce bude vyvrhování  a čištění ryb.
           
            Děkujeme, že jste se důkladně seznámili s touto směrnicí a přejeme Vám příjemný pobyt v zemích EU. Vítejte!“
 
            V tuto chvíli jsem se celý zpocený probudil a podíval se na kalendář. Byl únor 2006. Vítejte v Evropské unii!
6.února 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Lidovecká klasika
 
            Předseda KDU – ČSL v nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce (29. ledna 2006) opět nezklamal. Ukázal všem, jak vládnout a nevládnout, rozhodovat a nerozhodovat, ale zejména nenést za nic odpovědnost.
            „Vláda funguje a řídí zemi celkem zodpovědně, ale ve sněmovně už žádná koalice neexistuje, protože ČSSD tam sází na spolupráci s komunisty“, prohlašuje Kalousek.
            Ale koaliční parlamentní spolupráce s ČSSD přece existuje, byť to předseda lidovců veřejně popírá. Škoda,  protože odchodem z koalice by lidovci sociální demokraty přinutili před volbami ukázat svou pravou tvář, tedy bytostný zájem o KSČM. Ostatně mnohá hlasování v parlamentu to již dokazují (např. zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, zákoník práce). Toto pevné, ale zatím „utajené“ spojenectví bohužel Paroubek a spol. umně skrývá právě koaliční spoluprací s lidovci a skomírající US - DeU. A to přes občasný štěkot Kalouska a Němce.
          Ale možná základy současného počínání KDU – ČSL nesmíme hledat u nynějšího předsedy, ale již v prvopočátcích vzniku strany lidové. Vždyť již zakládající předseda ČSL Jan Šrámek razil za všech okolností fungující heslo: „Být u toho“, za což nebyl příliš oblíben u prezidenta T. G. M. Mnohé nám objasní i zpráva výkonného výboru ČSL z roku 1926: „Lidová strana je stranou všech, a proto se ve vládní většině svědomitě stará o to, aby se u nás nevládlo třídně ve prospěch  stavu jednoho, nýbrž bude vždy pracovati, aby se vládlo stejně spravedlivě ke všem  stavům a třídám obyvatelstva“. Vrcholem pak bylo počínání „znárodněných“ lidovců a zejména Josefa Plojhara, předsedy ČSL a ministra zdravotnictví v období nesvobody. Prostě na vládní většinu lidovci vždy mysleli, a to bohužel za jakýkoliv okolností.
         Vážení členové strany lidové, přestaňte si nechat kálet na hlavu od KSČSSD a dokažte, že historie vaší strany není vždy zavazující.
3.února 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Romská otázka zůstává bez odpovědi
 
            Vrah Lubina, který na pražském Karlově náměstí zastřelil střihače TV Nova Michala Velíška, kdysi otevřeně vyhrožoval, že vystřílí celé Kladno a nešel za to do vazby. Kdosi k tomu v jednom televizním pořadu připojil komentář, že kdyby Lubina hovořil o vystřílení všech Židů nebo Romů v Kladně, ne o celém městě, zřejmě by za mříže putoval. Ta věta je bohužel neskutečně pravdivá.
            Když se mě kdokoliv jako náměstka primátora pro sociální věci, do jehož působnosti spadá i slavná Matiční ulice, zeptá, jak Česká republika za poslední léta pokročila v řešení romské problematiky, pak mi nezbude nic jiného, než trpký úsměv. I zde si vypůjčím cizí slova, tentokrát jednoho předního romského aktivisty – na adresu „mladé vlny“ Romů měl prohlásit, že jsme vychovali generaci prostitutek a narkomanů. Kdybych to řekl já, budu zřejmě s Lubinou v jedné cele.
            Politika řešení tzv. romské otázky (už tento termín je možné nechat si zarámovat) nastavená po listopadové revoluci dostala okamžitě integrační charakter. Toto slovo se stalo nedotknutelným pojmem české multikulturní bible. Nikdo si tenkrát nebyl schopen uvědomit, že velká část minoritní populace je do většinové společnosti nezačlenitelná, neboť nedospěla k nižšímu stupni socializace, což je adaptace. Pokud se neumím přizpůsobit prostředí, nemohu v něm plnohodnotně žít, a už vůbec ne v souladu s okolím.
            Politika vlády i nevládních  organizací vychází již dlouhé roky z představy, že pokud vezmeme mnohou romskou rodinu a umístíme ji do panelového domu mezi tzv. přizpůsobené občany, začlenění se podařilo a problém je vyřešen. Po vzniku oboustranného konfliktu, který je většinou nevyhnutelný, nacházejí naši rasoví ochránci okamžitě příčinu v netoleranci majoritní společnosti. Je to totiž nejjednodušší možný způsob, jak se v celém systému efektivně pohybovat v souladu s ekonomickými cíli příslušné organizace usilující o domácí a zahraniční granty, dotace či jiné příspěvky.
            Centrální orgány dosud spíše tápaly a přeintelektualizovaní aktivisté jen přinášeli témata s otevřeným koncem. A tak se stalo, že hlavní díl zodpovědnosti za tento sociální problém je stále více přesouván na municipality.  Ve městech a obcích České republiky se realizuje ročně mnoho desítek projektů, od prevence kriminality až po primární podporu různým volnočasovým akcím. Stojí to desítky, možná stovky milionů korun. Výsledek? Ten nechť posoudí každý sám.
            Celý problém se totiž musí začít okamžitě řešit globální sociální reformou. Je třeba neprodleně skoncovat s neopodstatněnou štědrostí v oblasti sociálních dávek, která nenutí lidi pracovat a jejíž hlavním produktem je vysoký počet poloodložených dětí sloužících pouze jako základní ekonomický nástroj. Slovensko jasně ukázalo, že strop sociálních dávek je řešení, avšak naše vládnoucí garnitura by tímto krokem ideově znejistěla. Nic takového nechystá – státní pokladna bude naopak ještě velkorysejší. A tak se raději budeme i v příštích letech tvářit, že vybudování nového dětského hřiště na sídlišti  s vyšším počtem  společensky vytěsněných  obyvatel opět systémově přispěje ke zlepšení podmínek v dané lokalitě.
            Proč jsem na začátku zmínil reakci na Lubinova slova? Protože místo hledání efektivních cest pomoci Romům nacházíme často jen pseudorasistické strašáky. Když se slova některého z politiků rozejdou s tendenční evropskou kosmopolitností, jejíž výsledky jsme nedávno viděli ve francouzských ulicích, spustí se okamžitě lavina obvinění z laciného předvolebního hraní na cikánskou kytaru. Pokud člověk v politické funkci nepustí čas od času do éteru záplavu multietnických frází o nutnosti vzájemného dialogu a porozumění a je schopen této koncepci konkurovat rozumným pohledem z reálné praxe, stává se okamžitě podezřelým.
            Jestli se brzy neprobudíme z multikulturního snu, obávám se, že lidé začnou více naslouchat těm, kteří zaujmou k celé věci opravdu zásadní postOI.
23.ledna 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
    Neprodávejme Chabařovice
 
   Pokus o elegantní politický obchod – tak je možné označit přístup vlády k otázce prolomení těžebních limitů. Vláda jasně řekla, že bez souhlasu majitelů domů či pozemků v příslušné obci k obnovení těžby nedojde a zároveň jim za vystěhování nabízí peníze. Bude to jistě dobrá náhrada, uvědomíme-li si, že souhlas relativně malého počtu domkářů v okrajových obcích podmiňuje miliardové zisky uhelné lobby a úspěch ČSSD ve volbách na Mostecku. Kšeft je kšeft.
   Aktéry příběhu a jejich cíle i pohnutky už dávno známe. Na jedné straně je levicová vláda, která chce na Mostecku rozšířit těžbu, aby získala hlasy „utlumených“ horníků a aby vyhověla požadavkům uhlobaronů i polostátních manažerů české energetiky. Provázanost politické a ekonomické struktury je zde stejně zřetelná, jako sňatek ČSSD a odborových centrál. Podnikatelé dostanou vyděláno, aby rozvíjeli energetickou bilanci republiky (o sebe jim přece nejde) a státní úředníci zasednou v jejich správních či dozorčích radách. Politické strany obdrží legální sponzorské dary a pár důležitých lidí možná najde patřičný obnos i na svých osobních účtech.
   Na straně druhé jsou obyčejní lidé, kterým stojí domeček na uhlí. Prodat za dobré peníze, nebo neprodat? Soused už na to prý kývnul. Nabídka je výhodná. Usídlím se jinde, najdu si bydlení a ještě mi něco zbude k důchodu. Obchodní kruh se uzavírá.
   Uhelná lobby věděla, že nastal její čas. Se svými požadavky přišla až v době, kdy začal plíživý návrat k politické kultuře 4. cenové skupiny. Čekání na ideově spřízněné síly, které v krátkém čase jako buldozer přejedou vše, co bylo v pluralitní demokracii z hlediska ochrany přírody a krajiny vybudováno, se vyplatilo.
   Vládní zmocněnec pro severozápadní Čechy Vlastimil Aubrecht uvedl, že bude-li to situace vyžadovat, může být znovu otevřen i důl v Chabařovicích. Proč ne, lidé na Ústecku volí spíše pravici, tak si asi zdravý vzduch nezaslouží. Chtěl bych občany Chabařovic vyzvat, aby své krásné město neprodávali, dojde-li skutečně na nejhorší. Sám vím, co je ustoupit těžbě. Bydlel jsem totiž ve zlikvidovaném Tuchomyšli.
   Za mnohé Ústečany si troufnu do Chabařovic vzkázat: Jsme s vámi a s vámi také budeme bojovat proti jakýmkoliv úvahám o obnovení těžby uhlí na Ústecku.
    Osudy Lochočic, Zalužan, Otovic, Vyklic, Hrbovic a již zmíněného Tuchomyšle budiž nám varováním.
19.ledna 2006
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Musí ČEZ tak razantně zvyšovat cenu?
 
   V minulých dnech se několikrát v médiích objevila zpráva, že ČEZ hodlá v dalších letech výrazně zdražovat elektrickou energii. Vše nám „elegantně“ vysvětlil generální ředitel ČEZ Martin Roman, i když s uzarděním přiznal, že i jeho štve účet za proud (MF Dnes 8. 12. 2005). Přesto se ptám, musí se cena elektrické  energie skutečně tak zvyšovat?
   Pokusme se na otázku odpovědět z několika úhlů pohledu. Tím prvým je propojení ČEZu na stát a politické struktury, a to silnou mateřskou šňůrou. ČEZ  byl založen v roce 1992 Fondem národního majetku jako jeho jediným zakladatelem (nyní vlastní stát přes FNM 67,5 %). Složení dozorčí rady je v současné době plejádou lidí napojených zejména na ČSSD.  Začněme předsedou dozorčí rady Doc. Ing. Jiřím Havlem (člen ČSSD), který je konzultantem premiéra, bývalým předsedou FNM a hlavním kandidátem na post vicepremiéra pro ekonomiku. Dalšími členy ČSSD  jsou Ing. Jiří Bis (náměstek MPO) a Ing. Aleš Cincibus (poradce ministra  na MPO). Blízko k ČSSD má i stávající šéf FNM Ing. Jan Juchelka, který je vehementně podporován ministrem financí Bohuslavem Sobotkou. Napojení na ČSSD je velmi silné i u managementu ČEZ, zejména vlastního generálního ředitele. Jistě zajímavou informací pro mnohé bylo i obejití zákona, který zakazuje státním úředníkům a poslancům pobírat odměny za práci v dozorčích radách polostátních firem. Místo zakázaných odměn si mnozí jen výhodně nakoupili akcie, a to vše v rámci tzv. motivačního programu. Okamžitý výdělek 198 milionů korun, na něž jim dle  kuloárových informací ČEZ dokonce i půjčil peníze.  Za připomenutí stojí i fakt, že druhý člověk ve vedení společnosti Alan Svoboda  člení podezření Komise pro cenné papíry, že letos v květnu zneužíval informace z firmy a vydělával na obchodech s jejími akciemi. Celkem na těchto obchodech vydělal v létě přes 1,6 milionu Kč.
   Společně se můžeme zaměřit na další, v pořadí druhý problém. Generální ředitel říká, že je třeba stavět nové elektrárny, přičemž ČEZ je v současné době druhým největším vývozcem elektřiny v Evropě, a to často za ceny nižší než je prodává v tuzemsku. I zde jde stát ČEZ na ruku a to namísto toho, aby vytvářel legislativní tlak na šetření energiemi. Tím by bezesporu pomohl snižování energetické náročnosti českého průmyslu, ale i mnohých domácností.
  S výše uvedeným souvisí i třetí okruh problémů. Společnost ČEZ naprosto rezignovala na využívání alternativních zdrojů energií. Určitě se nebudeme vzájemně přesvědčovat, že ČR není úplně ideální zemí pro využívání těchto zdrojů, přesto stále obrovské možnosti existují a to i na poli úspor energií. Energetický gigant ČEZ vyrábí z obnovitelných zdrojů 1400 gigawatthodin energie ročně, tedy necelá 3 % z jeho celkové výroby. V roce 2010 měla společnost dosáhnout 8% podílu, ale již nyní připouští, že tento cíl nesplní. A co závazky, které ČR podepsala (jedná se o rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, tzv. Kjótskou dohodu a také Bílou knihu EU). Nevadí, okamžitý zisk je důležitější a i s životním prostředí se dá obchodovat. Je jasné, že větrné elektrárny, tepelná čerpadla, solární a fotovoltaické   panely (jejich účinnost se zvýšila u experimentálních panelů ze 16% na 28%), štěpka, sláma nebo jiná spalitelná biomasa někomu vadí. Odpověď ČEZu je jasná, nabízí jako alternativu budování dalších tepelných a jaderných elektráren. 
   Co říkají čísla: ČEZ v roce 2004 věnoval na investice a průběžné obnovy zařízení 4,9 miliardy Kč, přičemž v roce 2000 to bylo 13,5 miliardy Kč. Konsolidované výsledky hospodaření skupiny ČEZ za první tři čtvrtletí roku 2005 ukazují, že čistý zisk přesáhl 14 miliard a meziročně vzrostl o 27 %. Ještě jedno číslo je důležité – odpisy majetku se rovnají 12,5 miliardám Kč. Co lze z těchto čísel vysledovat? Rekonstruovat a opravovat elektrárny může ČEZ i bez výrazného zvyšování cen elektřiny. S těmi opravami by měl začít urychleně – hitparádě znečišťovatelů ČEZ stále vévodí a to zejména zásluhou dvou tepelných elektráren Chvaletice a Prunéřov.  A ze stávajících zdrojů zvládne i tolik vysněnou jadernou elektrárnu,  vždyť je za pakatel, stojí 115 miliard Kč. Ale ambice státní firmy ČEZ jsou úplně jiné, těmi ambicemi je vytvoření SUPERČEZu a nákup rozvodných společností a budování elektráren ve střední a východní Evropě. Ostatně nákup 25% podílu rumunské distribuční společnosti Electrica Olemica a zájem o podnikání v Polsku, Bulharsku, Černé Hoře a dalších státech jsou toho důkazem.  A na to současné ceny v tuzemsku prostě nestačí!
   Pojďme k poslednímu a asi nejvíce závažnému problému. Tím je monopolní postavení ČEZ. Stát sice legislativně umožnil otevření trhu s energiemi, ale fakticky se chová úplně jinak. Vláda otevřela trh s elektřinou konkurenci tak, že jedné firmě (tedy ČEZu)  dala vše od uhelných dolů přes elektrárny až po sítě vedoucí k odběratelům.  Převedení 5 z 8 distributorů  elektrické energie zakonzervovalo monopolní postavení ČEZ na dlouhou dobu. Ale vždyť je to tak výhodné. Čím bohatší bude státní akciovka ČEZ, tím větší šanci budou mít někteří politici a státní úředníci ovlivnit, co všechno a skrze koho se bude sponzorovat a financovat. A současný ředitel Martin Roman jim v tom bezesporu bránit nebude. Rád bych závěrem ocitoval několik zajímavých slov: „Chceme-li uchopit moderní sociálně demokratickou ideologii, pak musíme přiznat jednu věc, pozitivní politická historie sociální demokracie se dávno neliší od liberálů tím, že odmítají trh“. Tato slova napsal Ing. Jiří Havel, předseda DR ČEZ a to v rámci Programových vizí české sociální demokracie. Zřejmě na volný trh rád zapomíná při usednutí do křesla předsedy DR monopolní akciové společnosti ČEZ.
13.prosince 2005
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Smutná dohra Nažidel
 
   Doslova s otevřenou pusou jsem přijal informace o tom, že odvolací soud zrušit vyplacení několikamiliónového odškodného obětem tragické autobusové nehody u Nažidel. Soud své rozhodnutí mimo jiné odůvodnil skutečností, že firma, která zajišťovala dopravu, zkrachovala a majitel proto nemá peníze z čeho vyplatit.
   Ještě v témže televizním šotu a následně i v novinách se dozvídám, že majitel „založil“ na stejném místě se stejnými lidmi pod jiným názvem de facto stejnou cestovku, kde už ale prozřetelně nefiguruje jako šéf a chodí sem jen pomáhat. To je přece zlatá česká cesta ranného kapitalismu první poloviny 90. let, po které šel příslušný soud i v této době tak dlouho, až na ní zabloudil.
   Je neuvěřitelné, že morální i finanční odpovědnost člověka za smrt devatenácti lidí končí vymazáním společnosti z obchodního rejstříku. Firma sice neexistuje, ale člověk, jemuž patřila, se neztratil. Ptám se tedy, proč kontinuita odpovědnosti není zachována, stejně jako ve většině vyspělých evropských zemích, s nimiž se tak rádi srovnáváme.
  Nedůstojná dohra nažidelské tragédie tak bohužel poukazuje na stále nedokonalou vymahatelnost práva v České republice.
29.listopadu 2005
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Re: Sport ano, ale co důchodci?
/Odpověď na příspěvek p. Vlka v Ústeckém deníku/

Pan Stanislav Vlk ve svém článku s názvem „Sport ano, ale co důchodci?“ zmiňuje v souvislosti s investičním úvěrem od Evropské investiční banky stavbu kryté sjezdovky na Střížovickém vrchu. Mohu jej ujistit, že realizace této akce bude hrazena ze soukromých prostředků, nikoliv z městského rozpočtu.
   Město v žádném případě nepreferuje sport tak, aby na druhé straně muselo ubírat důchodcům. Provoz domovů či penzionů pro seniory  nás stojí ročně přes 100 miliónů korun. Výše zmíněná částka obsahuje i státní příspěvek na jedno lůžko v domovech důchodců ve výši 66 785,- Kč. Rád bych též zmínil, že tato zařízení jsou ve většině ostatních regionů financována a provozována kraji, nikoliv městy.
   Dlouhé čekací doby na přijetí do domovů důchodců jsou nepříjemnou realitou v celé České republice, nikoliv jen v Ústí nad Labem. Současné finanční možnosti měst a obcí však neumožňují masivní výstavbu nových zařízení tohoto druhu. Pokud nám nepomůže stát, třeba jen spravedlivější politikou při rozdělování peněz vyprodukovaných v regionech, nebudeme ani v budoucnosti schopni reagovat na nepříznivý demografický vývoj, tedy stárnutí populace, a to např. i  budováním domovů pro seniory.
19.října 2005
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Komu vadí velké oko v Matiční ulici
 
   Už je to tady. Město ještě neumístilo do okolí Matiční ulice kameru ke sledování dodržování veřejného pořádku, ale někteří místní obyvatelé už přispěchali s veřejným prohlášením o zásahu do soukromí. Kdo komu svým jednáním ve světově proslulé uličce či jiných podobných lokalitách vstupuje nezván do života, to už jsme za posledních několik let probrali stejně důkladně, jako kdysi mluvnici ve škole.
   Místní obyvatel pan Lacko, jenž v cause Matiční projevil nadprůměrnou mediální gramotnost, dokonce v tisku hovoří o šmírování ve křoví či přes okna bytů. Městskou policii rozhodně nezajímá, co se děje pod peřinou, a už vůbec na to nejsou zvědaví domkáři, kteří si na nepořádek dlouhodobě stěžují. Kamera bude snímat reality show na ulici.
   Ohlášení záměru instalovat kameru na Novém světě, což byl přiznám se můj nápad, neznamená, že na tomto místě je bezpečnost obyvatel nejohroženější. V Ústí jsou problémovější místa. To co se např. v současné době děje v centru Krásného Března, začíná přesahovat mou trpělivost a osobně se zasadím o to, aby sem byl vizuální „hlídací“ systém co nejrychleji zaveden. Naše město má už dnes nejvíce strážníků na jednoho obyvatele v celé ČR a počty městských policistů nelze navyšovat donekonečna.
15.září 2005
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Re: Nové krematorium
/Odpověď na vyjádření p. Kozubka v MF Dnes/
             S překvapením jsem si přečetl další vyjádření pana Kozubka (ČSSD), které se týkalo  pronájmu nového krematoria v Ústí nad Labem. S údivem o to větším, že komunální volby proběhnou až v listopadu 2006 a pan Kozubek již má opět potřebu oprášit staré, ale mediálně jistě stále vděčné téma. A to i přesto, že v kauze pronájmu nového krematoria podal na radnici trestní oznámení, které po důkladném prošetření policie odložila. Vladimír Kozubek dobře ví, že jsme v roce 2000 využili nabídky společnosti Memory in Memory na profinancování nových spalovacích pecí zejména proto, že  jsme co nejdříve chtěli splnit nové požadavky legislativy v oblasti životního prostředí.  Stručně řečeno, nechtěli jsme mít stejné ekologické problémy jako on a jeho firma v Krásné Lípě.
Ostatně omílání stále stejné kauzy ukazuje, že kritizovat radnici v mnoha dalších oblastech lze jen velmi obtížně, a to zejména po posledních volbách, kdy i s přispěním Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu došlo k výrazné akceleraci rozvoje našeho města.
Škoda jen, že podobně tvrdá vyjádření z úst představitelů ústecké ČSSD nezazní i vůči  jejich promiskuitním kolegům v Zastupitelstvu Ústeckého kraje, kde jsou v potupné koalici s ODS, když ta je s jejich jedním místem v radě prakticky vůbec na nic nepotřebuje. Podruhé škoda, že takto mediálně ostře jako nás nepranýřují místní sociální demokraté svého předsedu Stanislava Grosse a praktiky jejich vládních kamarádů, přičemž jistě by se spousty „dobrých“ příkladů bez problémů našly.
1.září 2005
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Czech tek
 
   V červnu letošního roku jsem se svými spoluhráči z basketbalového týmu trávil několik dní na soustředění v jižních Čechách. Ve sportovním areálu, kde jsme pobývali, probíhala ze soboty na neděli „sportovní“ akce státní policie.  Záměrně jsem slovo sportovní dal do uvozovek, neboť sport nebyl evidentně hlavní náplní. Tou bezesporu byla dunivá a ohlušující duc – duc hudba, policista převlékající se do dámských šatů a místy nevybíravé chování vůči ostatním ve sportovním areálu. Vrcholem ovšem byla  závěrečná zábava, po níž v areálu zbyla zdemolovaná předzahrádka restaurace a neuvěřitelná změť odpadků. Tento zážitek se mi vybavil při televizních záběrech letošního Czech Teku.
Zákrok PČR proti příznivcům techna a chování policistů při „sportovní“ akci ukazuje jediné – státní policie nemá dostatek kvalitních příslušníků, kteří by byli většinou obyvatel ČR respektováni pro svoji přirozenou autoritu a slušné, ale zároveň rozhodné vystupování.
To vše pak umožňuje přidrzlé chování  účastníků podobných masových akcí, strefování se médií a některých vysokých politiků do policie. Škoda, že mnozí z těch, kteří dnes mají potřebu zasáhnout policii přímo do rozkroku, neudělali v minulosti nic pro zlepšení jejího image a dovolili, aby vedení policie podléhalo různým politickým tlakům. Pak by se Česko jistě nemohlo stát rájem různých sešlostí, kde se nestýkají jenom naši občané, ale i „profesionální mlátiči“ z dalších zemí, kteří by jistě po bezchybném zákroku tamních policistů dostali ve vší slušnosti přes ústa.
Doufám, že až za deset let pojedu zase na soustředění a uvidím v TV další podobnou akci jako letošní Czech Tek, budu svědkem  výborné práce a chování příslušníků PČR.
17.srpna 2005
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Odmítám vidět věci černobíle
 
   Bývalý komunistický senátor Jaroslav Doubrava považuje za nehoráznost, že na pietním aktu v Městských sadech byla kromě vlajek vítězných mocností i vlajka německá. Fundamentální pohled na 2. světovou válku, tak typický právě pro KSČM, mu zabránil vidět věci a souvislosti mimo symboly a vzorce výuky dějepisu z doby, kdy se lidé ještě pod mávátky smáli.
   O víkendu slavila celá Evropa i naše město 60. výročí vítězství nad fašismem, nikoliv nad celým německým národem. Jak správně ve svém projevu řekl primátor Chemnitz Peter Seifert, „období nacionálního socialismu bylo dobou zločinů jedné menšiny německého národa a dobou mlčení jeho velké většiny“. V sobotu 7. května jsme uctili památku všech, opakuji všech obětí nejhorší války v dějinách, tedy i německých civilistů, nezanedbatelného počtu obyčejných vojáků wehrmachtu, kteří pohrdali popravčími četami esesáků (mnozí se na vyhlazovací válce otevřeně odmítali podílet) či vnitřních odpůrců Hitlerova režimu z řad inteligence, jejichž život skončil v koncentračních t&a


<< Zpět