Archiv příspěvků a článků (2003 - 2004)


Romové obléhají ambasádu
 
  Čeští diplomaté jsou v rámci tzv. multikulturní výchovy připravováni na neočekávané sociální a ekonomické reality v zemích s výrazně odlišnou kulturou. Pracovníci naší ambasády v Londýně však řeší nečekaný problém – jak se v prostředí cizího státu vypořádat s velkým počtem českých Romů, kteří přijeli do Anglie po vstupu České republiky do Evropské unie a nyní důrazně a často i agresivně žádají o peníze na návrat domů.
   Romové přicházejí s téměř totožnými příběhy – všichni přijeli pracovat, ale nyní je někdo okradl a proto se chtějí vrátit do mateřské země, kterou krátce před odjezdem do Anglie téměř zatratili za neschopnost nabídnout jim životní šanci.
   Pravděpodobnost tvrzení Romů, že do Velké Británie přijeli v upřímné snaze aktivně vstoupit na pracovní trh, je asi taková, jako že jim  najednou někdo odcizil veškeré finanční prostředky. Ačkoliv většina z nich pochází z velmi rozvětvených rodin, někteří prý nemají žádné příbuzné, kteří by jim na cestu domů půjčili. Pravdu asi všichni tušíme. Romové přicestovali do Anglie, která jim, narozdíl od těch, kteří zde žádali o azyl před vstupem ČR do EU, neposkytla žádné sociální dávky ani příspěvky na bydlení. To je daň za to, že se stali evropskými občany.
   Nepochybuji o tom, že někteří příslušníci romské národnosti měli či ještě mají upřímnou snahu v zahraničí pracovat. Stejně nepochybuji o tom, že se tito lidé někdy mohli u nás setkat s diskriminací jako uchazeči o zaměstnání. Nynější chování Romů před londýnskou ambasádou však jednoznačně hovoří o snaze zajistit si pohodlný život ze sociálního portfolia cizího státu. Jde o jakousi transformovanou formu ekonomické “emigrace”, která má tendenci účelově se tvářit jako nevyhnutelný proces záchrany z vězení jménem Česká republika.
   Nynější příběh “anglických” Romů velmi dobře ilustruje novou integrovanou Evropu jako společný prostor, jenž poskytuje skvělou příležitost schopným a pracovitým, a na straně druhé není ochoten dotovat ty, kteří se nechtějí na tvorbě základních hodnot jakkoliv podílet. V tom dává “socialistická” Evropa obrovskou lekci zdánlivě spřízněné Špidlově vládě, která plíživě vytvořila astronomický státní dluh, a to také díky neúměrným a nespravedlivým výdajům na tzv. sociální účely. Dopad ideologie sociálního státu na českou společnost je devastující – mnohým se prostě pracovat nechce.
14.září 2004
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zvláštní příběh
 
    Je to zvláštní příběh. Nejmenovaný český občan chtěl spoluvlastnit televizní stanici. Získal ji i za „netuzemské“ peníze. Mediální zviditelnění ho nadchlo, chtěl televizi jen pro sebe. Tedy „vykopl“ zahraniční firmu, vše prý v souladu s českým právním řádem a za aktivity, neaktivity jisté rady a některých mocných.
    Výsledek se dostavil, zaplatíme my všichni.
   Rada je chválabohu odvolána (trochu pozdě), nejvyšší chural je po loňských volbách v obměněné sestavě. Jediný, kdo se nezměnil, je hlavní aktér celé kauzy. Platit nechce, on prý nic, to zákony. Ani nejvyšší strážce státní pokladnice z něj nic nevyrazil.
   Co dělat? Zbývá jediná možnost, přelepit příslušné tlačítko na svém TV ovladači. Nebo ještě lépe, vypněme televizor úplně. Vždyť venku je tak krásně!
13.září 2004
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Červeňákovi a Veselá - naposledy?

    Advokátka Klára Veselá - Samková považuje za nehoráznost, že chce město Ústí nad Labem vybrat od romské rodiny Červeňákových dluh za nájemné. Nelíbí se jí ani to, že rodina přijde na čas o sociální dávky, neboť na její konto pošle stát kompenzačních 900 tisíc korun. Samková v této souvislosti pohrozila, že se opět obrátí k soudu ve Štrasburku.

    Přeloženo do češtiny – pokud ústecká samospráva bude poctivě dodržovat zákon jak v oblasti vyplácení sociálních dávek, tak ve sféře legitimního vymáhání finančních prostředků, bude o této „nehoráznosti“ jednat mezinárodní soud pro lidská práva.

    Co nám chce kandidátka na post ústavního soudce vzkázat? Zřejmě to, že by právní normy neměly být pro její klienty závazné. Zákon zřejmě musí respektovat jen člověk, za nímž momentálně nestojí věčně rozhorčený a všeho schopný právní lobbista. Červeňákovi mají zřejmě představovat zvláštní skupinu lidí, kterých se ruka zákona nesmí dotknout ani konečky prstů.

    Peníze, které Červeňákovi městu prokazatelně dluží, jsou penězi veřejnými, a samospráva má ze zákona povinnost je vymáhat. Jestliže rodina získá skoro miliónový příjem, je přece jasné, že nemůže pobírat dávky s přívlastkem „sociální“. To je logika nejen zákona, ale i zdravého rozumu. Klára Samková však v médiích hovoří o „zvráceném systému“.

    Pojďme si dovolit trochu spekulovat – pokud celá věc opravdu skončí ve Štrasburku, jak Samková vyhrožuje, mezinárodní tribunál bude muset posoudit, zda česká legislativa v oblasti problematiky vymáhání dluhů a sociálních dávek není diskriminační. Jestliže jsou však už naše zákony sladěny s právními normami EU, není o čem jednat.

    Výroky Kláry Samkové jsou nedůstojné. Dovolím si dokonce tvrdit, že jsou naprosto asociální. Červeňákovým rozhodně nepomohou – každou větou Samkové roste nevole veřejnosti vůči nim.
4.srpna 2003
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lekl se Václav Klaus štrasburského soudu?
    
     V hradním seznamu kandidátů na posty ústavních soudců figuruje rovněž jméno Kláry Veselé-Samkové. Prezident republiky pražskou advokátku zřejmě odměnil za to, že zažalovala Českou republiku u mezinárodního soudu ve Štrasburku.
     Pokud bychom v prostoru naší advokacie hledali tisíc nejúspěšnějších a nejschopnějších právníků, Klára Samková mezi nimi asi nebude. Umí však obratně pracovat se sdělovacími prostředky, které navenek navodily zdání její právnické erudovanosti. Při obhajobě romské rodiny Červeňákových, což je jedna z největších caus svého druhu u nás, si udělala jméno. Vešla do povědomí jako „obhájkyně Romů“.
     O co vlastně šlo? V roce 1993 se ústecká romská rodina Červeňákových rozhodla odstěhovat na Slovensko. Za vyžádané pomoci městských strážníků, zpěvu a mávání z okénka vlaku novinářům na rozloučenou k odjezdu skutečně došlo. Červeňákovi se však ještě v hojnějším počtu vracejí zanedlouho zpět. Jsou jim přiděleny nové byty, neboť úředníci příslušného městského obvodu písemně nezrušili nájemní smlouvu k bytovým jednotkám, ze kterých se vystěhovali. Původní byty nebylo možné poskytnout, neboť byly naprosto zdevastované.
     Na scénu přichází Klára Samková Veselá se svými žalobami. Dozvídáme se neuvěřitelnou věc - Červeňákovi neodjeli na Slovensko dobrovolně, ale byli de facto městem vyhnáni! Samková u soudu požaduje milión korun odškodného pro každého člena rodiny. U českých soudů, které zkoumaly právní aspekty celé záležitosti, neměla prakticky žádnou šanci. Celá věc proto skončila ve Štrasburku. Ústecký novinář František Roček, jenž sleduje případ Červeňákových od samotného počátku, uvádí, že dva redaktoři se 24. ledna 1996 vypravili do Předlic k Červeňákovým, kteří vůbec nevěděli, že se soudí s obvodní radnicí o balík miliónů. Místo své advokátky Kláry Samkové se to prý dozvěděli až od nich…
      Klára Samková uplatňuje v romské cause styl advokacie, založený na vymáhání práva politickými a mediálními prostředky. Právo je však soubor pevně daných norem. Ústavní soudce je jako nezpochybnitelná autorita povinen tyto normy respektovat. Jde o prestižní funkci, vyžadující nejen perfektní znalost práva, ale také obrovskou míru profesní a lidské pokory, kterou Klára Samková bohužel dle mého osobního přesvědčení postrádá.
     Nominoval prezident republiky Kláru Samkovou s chladným vědomím šance, že se tato nepříjemnost smete ze stolu? Jedná se opravdu o kompenzační opatření? Nebo Václav Klaus přihlédl k jejímu bývalému členství v ODS?
     Plně respektuji právo prezidenta republiky navrhnout kohokoliv na post ústavního soudce. Rád bych věřil tomu, že mě Klára Samková, ocitne-li se nakonec v této elitní společnosti, ve své nové životní roli příjemně překvapí.
27.července 2003
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přemítání o válce v Iráku
 
    Přemýšlení o válce v Iráku není vůbec jednoduchá záležitost, nicméně jistě lehčí než být přímým účastníkem konfliktu. Na člověka se valí objektivní a „objektivní“ informace, jejichž platnost je v mnoha případech složité si ověřit. Z těchto údajů se pokouším seskládat několik odrážek:
    Tak co? Jste po mém příspěvku chytřejší?Asi ne. Přesto si většina z nás určitě přeje urychlené ukončení války. Což se asi nestane.
26.března 2003


<< Zpět